7. 6. 2019 – EXTREME BIKE 444

V pátek, 7. června, jsem se postavil na start tak trochu jiného závodu. EXTREME BIKE 444 – bikový závod, kde pomocí vlastní síly a bez jakékoliv podpory, ze strany organizátora na trase, musíte ujet cestou necestou podle předem vytyčené trasy v GPS 444 km, nejlépe nonstop  Po pravdě jsem nevěděl co od této akce očekávat, nikdy jsem nic podobného nejel, navíc jsem před týdnem absolvoval Czechmana. Tam jsem bohužel nezazářil, ale s tréninkovým výpadem jsem nemohl čekat zázrak. O to víc jsem si chtěl užít bajky, které miluji.

Pátek 12:00 startovní výstřel. Já na bajku, sebou vezu spacák, karimatku, nějaké oblečení, jídlo, powerbanku a další nezbytnosti. Karbonová 27,5‘ se pod tíhou věcí prohejbá a já tuším, že to nebude zadarmo  Mám naplánováno nějaké stabilní tempo, to po pár metrech vezme za své. Kromě bajků startuje i několik gravelů. Ti na počátečním asfaltovém úseku diktují ostré tempo, chci být v první skupině, ale říkám si, že pokud se bude držet pořád průměr přes 30 km/h tak jsem za 100 km v pytli.

Naštěstí se takto jede do prvního kopce. Hořice, 40 km, zůstane nás pět. Zvičina, už jsme jen dva. Jedeme spolu a kecáme. Ratibořice, Dobrošov, Šerlich – 117 km. Zastávka na rychlou večeři – svíčková – po 6:30 v sedle pohladí jako nikdy. Jedeme dál, Orlické hory za námi, teď nás čeká Polsko. Krásný asfalt, střídají krásné polní cesty a všude kolem louky poseté zvonci. Krása, moc si to užívám. Plán je za soumraku dojet do Horní Moravy, což je 170 km. Nedaří se, na místě jsme za tmy v 22:30. Rychle nám dají v poslední hospodě Kofolu, na pět minut si sedneme a jedeme dál. Jedeme asi tak 200 metrů, protože nás čeká výšlap po sjezdovce ke Stezce v oblacích. Tak nás vítají Jeseníky – první brutální kopec, kde se musí tlačit. Teď jsem pochopil, že tady jsou časové tabulky k ničemu

 

Kamarád začne tuhnout, já se cítím dobře, ale jdeme společně. Za námi další svítilna. Někdo nás dohání. Po pravdě, i když nejsme ani v půlce nechci první místo přenechat bez boje a tak i když nerad, opouštím kamaráda jedu za tmy za své. Plán ideálně dojet k Lesnímu baru na 204 km a tam si odpočinout. Výjezd na Paprsek ale opět bortí můj plán. Tlačím kolo po louce, plaším lesní zvěř a radši mám u sebe pepřák. Nerad bych si dal rande s divočákem. V 1:30 dojíždím na Paprsek a vím, že nemá cenu jed dál.

Rozbaluji spacák a dopřávám si necelé dvě hodiny spánku. I když nemám budík, tak v 3:30 za husté mlhy vstávám. Kupodivu mě asi nikdo nepředjel. Balím věci a docela odpočatý jedu dál. Teď na řadu přichází nejkrásnější část – trail podél hraniční čáry. Za rozbřesku, v mlze je to neskutečný pocit. Sem tam zapadnu po kotníky do mokřadu, ale co se dá dělat. Krásný kamenitý sjezd k Lesnímu baru, kde nemám blízko k tomu se vymlet. Doplním vodu, sním dvě kremrole a do dresu si dám dva krajíce chleba. V baru někdo spí. Ani se nezvedne. Kdo by to taky před pátou ráno dělal, že? Hodím peníze do kasičky a letím z kopce dál. Lipová Lázně, Jeseník. Zde začíná pro mě první test. Stoupání na Zlatý Chlum, 220 km. Kamenitým korytem, plným vody musím kolo tlačit. Tohle mně nechutná… Vrchol, sjezd Rejvíz, Vrbno pod Pradědem. Mám hlad, nemám vodu, všude mají ještě zavřeno. Až v Karlově Studánce na 250 km v 7:30 cukrárna. Má ještě zavřeno ale uvidím paní a doklepám se a dostanu vodu, Kofolu a 3 tatranky. Převlíknu mokré ponožky a jedu kopec na Ovčárnu, Praděd a směr Kouty nad Desnou. Jede se pořád v celku dobře. Plán je zastavit až v Hanušovicích na 300 km a tam si dát 10 minut voraz. Do Hanušovic je to jen 50 km, ale za to krušných, ale na to jsem si už za těch pár hodin v sedle zvykl. Hanušovice, 300 km – první zastávka po osmi hodinách. Zastavuji se, dávám si rohlík a 20 deka šunky.

Opouštím krásné Jeseníky. Konečně trochu asfaltu, těším se. Nic z toho. Zatahuje se obloha, fouká protivítr a začíná pršet. Super, ani tady si neodpočinu. Stoupání do Červené Vody, začíná bolet koleno, brufen to spraví. Jablonné nad Orlicí. Už se těším, že to bude z kopce. Zase nic. Trasa nás táhne ještě na Suchý vrch. Tohle už je trochu moc si říkám. Ale tělo jede v automatickém režimu tak se nějak dostanu nahoru. Potom už sjezd a cesta do Žamberka – 344 km. Zbývá 100 km do cíle. Tady už to znám, nikdo za mnou, cítím se stále v pohodě, tak si pro srandu říkám, že zkusím jet nějaké to tempo (myšleno po 350 km v nohách terénem)  Docela to jede. Potštejn, Doudleby, Kostelec, Týniště a Hradec. Zde posílám SMS organizátorům, že dojedu za cca za 1:30. Posledních 20 km. Zde si říkám, že by to asi mohlo dopadnout. Nechce se mě zvolňovat, tak v nějakém stabilním tempu dojedu až do cíle. Po 14,5 hodinách v sedle a jedné zastávce cíl dosažen v 19:03. V cíli mě čeká rodina, pivo a steak – co více si přát.

Resumé: 1. místo – 444 km, 31:03 h, 8175 m+, průměr 17,6 km/h (https://www.strava.com/activities/2433918949)

Především to ale byl krásný zážitek a poklona patří každému, kdo to nevzdal a trápil se až do cíle. Fakt to nebyla sranda, ale stálo to za to. Děkuji též super partě z HOKL Club, kteří tuto akci vymysleli a dělají ji srdcem.

ZPĚT