5. 11. 2019      –     ZHODNOCENÍ CZECHMAN 2019 A CELÉ SEZÓNY

Zhodnocení Czechman 2019 a celé sezóny.

Co napsat. Již od července předchozího roku jsem bojoval s bolestí svalu a úponu kolene, který mně znemožňoval solidně odtrénovat jakýkoliv běh již onu sezónu předchozí, jež byl delší jak 3 kilometry. Naštěstí s pomocí fyzioterapeutů jsem byl schopen odjet extremního IM Jánošík. Bohužel co jsem si nepodělal před tím, tak jsem dorazil zde. Od této doby to šlo trochu do kopru, jak tréninkově, tak mentálně. Mentálně proto, že se mně 26. prosince narodil druhý kluk – Zbyněček a měl jsem oči jen pro něho. Noha se lehce zpravila cca v únoru. Stále však trochu zlobila a já se bál, abych si to opětovným tréninkem nepokazil do takové míry, abych nezůstal vyřazen ze sportování do konce života. Hýbal jsem se, ale jen lehce. Dar z hůry mně byl věnován kamarádkou, když mně doporučila skvělou fyzioterapeutku, která mě společně s dalšími profíky konečně dala do kupy. Laická anamnéza – chronické přetížení svalu spojené se svalovou demineralizací. V květnu jsem mohl konečně začít naplno trénovat. Pozdě, ale přeci. Rozhodl jsem se zajet tradičně, v pořadí již osmého, Czechmana. Na přípravu měsíc, no nic moc.

V den závodu jsem byl raději stranou veškerého dění. Protahoval jsem se a z dáli poslouchal rozpravu. Řazení na start, klasicky se prorvat do druhé řady. Start. Plave se. Tradiční fackovaču jsem zvládl dobře. První průser. Zamlžily se mně brejličky. Není čas se zastavovat. Plavu v někomu v nohách a doufám, že poplave dobře. Ruce po půlce lehce vadnou, jojo už se to ozývá. Naštěstí vyplavávám cca dvě minuty později než vloni. To není špatný. Sedám na kolo. Jede se. Do půlky dobrý. Peru se s tím obstojně. Mine však 50km a začíná se projevovat absence tréninku. Lehce zpomaluji, nohy bolí. Jedu však jako by nebyl běh. Kolo opět o dvě minuty pomalejší než vloni. Když to půjde podobně i u běhu, tak to bude neskutečný výkon. Vybíhám z depa a do 5 km super. A potom? Potom už nic moc. Nejprve se dostavily kreče, levá noha, potom pravá. Rozběhnu to a bolest v žebrech. Ze solidního tempa si vystupuji a zpomaluji na 4:50. Vydržet to, tak budu rád. Bohužel to nejde a trochu jsem se i zlomil. Chvilku jdu, zase to rozbíhám. Nejde to, takže střídám běh s chůzí. Kamarádi mě povzbuzují, ale já koukám do země a reálně se zamýšlím, že vzdám. Nikdy jsem ale nic nevzdal tak ani dnes ne, i když si tenhle výsledek si do vitrýny nedám. Dobíhám v čase 5:01 (běh za strašlivých 1:53). Alespoň, že mě v cíli čeká Marťa a kluci. Dojdu si pro vodu, sedím, přemýšlím.

Po zhodnocení závodu, absence zimní přípravy a mé motivace závodit jsem se rozhodl po tomto závodě pro prázdniny. Přes deset let trénuji a závodím a tak jsem se rozhodl dát tělu pauzu. Věnovat se rodině, době a přátelům. Když budu, chtít něco pojedu (třeba výzvu v podobě Extrem Bike 444, či super Czech Tri Cup), když ne tak ne. Tím začala a i skončila má sezóna 2019.

Toto ohlednutí píšu v listopadu a pomalu opět začínám systematicky trénovat. Dokonce mám i nějaké představy a sny na rok 2020. O tom ale později 🙂

ZPĚT