04-09-182018-09-06T07:39:31+00:00

6. 9. 2018      –     JÁNOŠÍK EXTREME TRIATLON

Tuto sobotu, 1. září, jsem se postavil své největší sportovní výzvě – Jánošík – Slovak Xtreme Triathlon, jež je nejtěžším ironmanem ve střední Evropě a patří i mezi šest nejtěžších ironmanů na světě. Závod se koná v krásném prostředí Malé Fatry a pouze pohled na místní hory sliboval od závodu výjimečný zážitek.

Příprava na závod byla všelijaká. Od poloviny sezóny jsem rapidně zvýšil cyklistickou a běžeckou přípravu, jež jsem absolvoval většinou v kopcovitém terénu. Bohužel velká motivace a velké tréninkové dávky sebou přinesly i zranění v podobě přetíženého kolenního vazu. Poslední měsíc a půl jsem nebyl schopen běžet více jak 15 km. Naštěstí mě dal do kupy dr. Vrbica a skvělá Lucka – Fyzioterapie Lucie Flégrová. Zbytek byl v rukou brufenů a běžeckého supportera.

V 0:00 nás startovní výstřel vyhnal do Oravské přehrady. 3800 m plavání ve třech okruzích v naprosté tmě jen s osvětlenými bójkami. Plavalo se super, zjistil jsem, že plavání v noci mně sedí více než ve dne. Pouze doprovodný kajakář mně krásně stínil bójky a dělal vlny Po hodině a dvou minutách jsem vybíhal z vody na třetím místě. Depo. Není kam spěchat. Osuším se, obléknu se a jde se na kolo.

Cyklistika měří 184 km, čeká nás 2600m stoupání a kopce se sklonem 10% – 17%. Jede se dobře. Po hodině první gel. Nějak mně nesedl, jedu dál, bolí mě břicho je mně zle, ale jedu. Tma mně nevadí, mám kvalitní světlo a supporter v autě v podobě mého taťky za zadkem svítí také. Na 100km si dávám housku a colu. Konečně nevolnost polevuje. Svítá. Ještě tři kopce. Předposlední už nechutná, poslední jedu s vidinou depa. Na kole jsem strávil 6:48. Začíná krásný den, hodinky ukazují osm hodin ráno.

Běh se musí absolvovat s povinnou výbavou na zádech se supporterem. Caddyho se zhostil kamarád Mára Pavelka. Teď už jen 42,2 km a 3200 výškových metrů a jsme v cíli Po kilometru asfaltu jsme odbočili do terénu, na místní partyzánský chodník. Docela maso. Šest kilometrů jsme šli skoro dvě hodiny. Těžký řetězový úsek a schody poté vystřídaly louky a asfalt. Na 15km u rozhledny občerstvovačka a další kopce. Začíná se ozývat koleno. Bolí. Z kopce to nejde. Dávám si první brufen a na sebězích mě Mára jistí. Do další občerstvovačky brufen zabírá. Cítím se dobře. Za námi 25 km a 1400 metrů. No do finálních 3200 metrů daleko a kilometrů ubývá. Vše značí, že teď to začne. Janošíkovy díry – všude mokré kameny, řetězy, žebříky. Je to nádhera. Nevím, jak dlouho jsme na trati, když vybíháme pod Velký Rozsutec. Další brufen. Krásná a nebezpečná řetězovka. Mára začíná mít na 30 km křeče do stehen. Nemám magnezium (chyba jako prase), musíme zvolnit. Mára bojuje jako lev, přes nepřestávající bolest pokračuje. Slízáme z Rozsutce a před námi posledních 7 km a jí si dávám poslední brufen. Poslední kilometry vedou po hřebenu a my se kocháme neuvěřitelnými výhledy. Po hodině a půl jsme v cíli. Čas běhu 9:30

Celkový čas strávený na trati 17 hodin a 40 minut – dá to na 15. místo.

Chtěl bych poděkovat rodině za podporu, tátovi za to, že mně jel celé kolo za zadkem. Velký dík patří Márovi, že mě doprovázel před devět hodin na běhu. Mé poděkování také patří sponzorům a to HUDYspot Pardubice za to, že mně vybavil na běžeckou část výrobky od firmy La Sportiva a výživě Volchem.cz.

Co říci závěrem. Jánošík je specifický závod. Je krásný a výjimečný. Navíc běh můžete sdílet se svým supporterem, což závodu dodává další rozměr. Tyto akce se mně moc líbí, přitahují mě tím, že potřebujete mít v pořádku nejen tělo ale i hlavu. Rozhodně to není můj poslední extrémní ironman. Co bude dál uvidíme – Norseman, Swissman či Celtman….

ZPĚT